Dotace v due diligence: ticho před bouří
V transakční praxi bývají dotace v due diligence často vnímané jako „vedlejší téma“. Peníze už byly vyplaceny, projekt byl formálně uzavřen a management má pocit, že je vše hotovo. Právě to je ale nejčastější omyl. U dotačně podpořených projektů totiž povinnosti příjemce zpravidla nekončí vyplacením podpory. Naopak mohou přetrvávat ještě řadu let v době udržitelnosti, a právě změna vlastnické struktury, reorganizace skupiny nebo převod části podnikání může otevřít otázky, které při běžném provozu zůstávaly dlouho skryté.
U operací financovaných z fondů EU navíc platí, že u investic do infrastruktury nebo produktivních investic může vzniknout povinnost vrácení podpory např. při změně vlastnictví poskytující neoprávněnou výhodu nebo při podstatné změně, která naruší původní cíle projektu, a to během pěti let od poslední platby příjemci, případně po dobu stanovenou pravidly veřejné podpory. U investic a pracovních míst vytvořených malými a středními podniky může být tato doba zkrácena na tři roky.
Z pohledu kupujícího proto dotace nepředstavují jen historickou informaci o tom, že společnost v minulosti čerpala veřejné prostředky, ale i potenciální zdroj budoucího finančního dopadu.
U vzorových rozhodnutí o poskytnutí dotace vydávaných MPO je výslovně uvedeno, že odpovědnost za realizaci a udržitelnost projektu a za splnění podmínek, za nichž byla dotace poskytnuta, nese vůči poskytovateli výhradně příjemce. Současně je příjemce povinen bez zbytečného odkladu informovat poskytovatele o změnách, k nimž dochází během realizace i udržitelnosti projektu. Z transakčního hlediska je to podstatné: změna v akcionářské struktuře, převod závodu, carve-out nebo změna využití podpořeného majetku nemusí být jen korporátní krok, ale také dotačně relevantní událost.
První problém dotační due diligence bývá překvapivě prostý: společnost nemá k dispozici kompletní dotační dokumentaci. První problém dotační due diligence bývá překvapivě prostý: ve společnosti často chybí úplná dotační dokumentace. K dispozici nebývá jen rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo dotační smlouva, ale chybějí dodatky, schválené změny projektu, monitorovací zprávy, komunikace s poskytovatelem, doklady k publicitě, dokumentace k veřejným zakázkám nebo podklady potvrzující, že byly dodrženy podmínky udržitelnosti. Přitom právě tyto dokumenty rozhodují o tom, zda kupující vidí bezrizikový projekt, nebo potenciální nárok na vratku. Oficiální materiály k udržitelnosti projektů mezi typická rizika výslovně řadí změny bez předchozího souhlasu poskytovatele, nedodržení publicity, opožděné či neúplné monitorovací zprávy nebo neohlášené příjmy projektu.
Druhá vrstva rizika souvisí s tím, co přesně je v transakci převáděno. U share dealu zůstává příjemcem podpory stejná společnost, ale mění se její vlastník. To může být méně invazivní než asset deal, nikoli však automaticky bezrizikové . U některých projektů je třeba posoudit, zda změna kontroly, změna skupiny nebo navazující restrukturalizace nepovede k podstatné změně projektu nebo k poskytnutí neoprávněné výhody. U asset dealu je riziko zpravidla ještě citlivější: jakmile je předmětem transakce obchodní závod, jeho část nebo jednotlivá aktiva, je nutné přesně identifikovat, zda mezi nimi není majetek pořízený z dotace a zda jeho převod, relokace nebo změna funkce nezasáhne do podmínek podpory. Právě zde se z „vedlejšího“ tématu velmi rychle stává téma cenové korekce, escrow nebo zvláštního odškodňovacího mechanismu ve SPA.
Třetí a často podceňovanou vrstvou je veřejná podpora jako taková. Nestačí ověřit, že dotace byla přiznána a vyplacena. Je třeba prověřit i právní titul podpory, podmínky příslušného programu, otázku kumulace, velikost podniku, vazby v rámci skupiny a to, zda byly dodrženy podmínky, na nichž byla slučitelnost podpory postavena. Evropská komise uvádí, že u protiprávní nebo neslučitelné podpory může být nařízeno její navrácení s úroky, a to v rámci desetileté promlčecí lhůty pro recovery. V M&A praxi tedy nejde jen o to, zda nějaká dotace existuje, ale zda nehrozí, že po closingu začne kupující nést ekonomický dopad historicky chybně nastavené podpory.
Kvalitní dotační due diligence by proto neměla končit seznamem přijatých dotací. Jejím cílem má být odpověď na tři praktické otázky:
- zda jsou dotační podmínky stále živé;
- zda transakce některou z nich nespustí nebo neporuší;
- kdo ponese ekonomický dopad, pokud se riziko materializuje.
Teprve poté lze správně nastavit kupní cenu, rozsah záruk, zvláštní indemnity i podmínky mezi signingem a closingem. U dobře spravované společnosti mohou dotace zůstat jen administrativním tématem. U společnosti, která dokumentaci neudržovala, změny neoznamovala nebo dotační podmínky v čase „provozním způsobem“ rozvolnila, jde často o tiché riziko, které se v transakci ozve až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Pokud připravujete prodej společnosti, vstup investora nebo interní přeskupení aktiv, dává smysl otevřít dotační otázky dříve, než začne due diligence. Právě v této fázi lze dohledat chybějící dokumentaci, posoudit udržitelnost projektů, vyjasnit režim veřejné podpory a nastavit transakční strukturu tak, aby dotace nebyly tichým předstupněm budoucího sporu.
Rozdíl mezi share dealem a asset dealem jsme popsali v minulém článku: Prodej společnosti: share deal, nebo asset deal?
Pokud máte jakékoli dotazy, neváhejte se na nás obrátit! Rádi vám pomůžeme.
Jan Jakl
Jan je řídícím partnerem advokátní kanceláře GRANTEX legal s.r.o. a advokátem s více než desetiletou praxí. Předtím působil na řídících pozicích v několika renomovaných mezinárodních advokátních kancelářích, kde se zabýval především právem obchodních společností a právem nemovitostí. Dále se zaměřuje také na oblast dotačního a transakčního poradenství a pracovního práva.
Kromě studia na Právnické fakultě v Praze absolvoval také stáž na Manchester Metropolitan Univerzity a v současnosti je ve studijním programu pro získání titulu LLM (Master of Laws).
Související články
MÁM ZÁJEM O DOTACE
Vyplňte formulář a my se vám co nejdříve ozveme zpět.