Novela zákona o daních z příjmů vyjasňuje hranici mezi benefitem a odměnou za práci

Stávající znění zákona osvobozovalo od daně „nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci“. Novela¹ doplnila přesnější vymezení těchto plnění: daňové osvobození se nově vztahuje pouze na „nepeněžní plnění, která nejsou mzdou, platem, odměnou ani náhradou za ušlý příjem“. Tím se jednoznačně vylučuje možnost uplatnit osvobození u plnění, která fakticky představují odměnu za práci, i když jsou poskytována v nepeněžní formě.

Ve starší metodické informaci GFŘ (viz článek zde), účinné od 1. ledna 2024, byl pojem „zaměstnanecký benefit“ vykládán poměrně široce a obecně. Hlavní důraz byl kladen na účel poskytovaného plnění – tedy zda směřuje například do oblasti vzdělávání, kultury, sportu nebo zdraví – a méně na to, zda je toto plnění poskytováno za práci či nezávisle na ní. Jasná právní hranice mezi benefitem a odměnou za práci v tehdejší úpravě chyběla.

Základním kritériem tehdy bylo, zda zaměstnanec získává plnění v přímé souvislosti s výkonem práce, nebo „jen“ díky existenci pracovního poměru. Pokud zaměstnavatel poskytl plnění nad rámec mzdy a jeho záměrem nebyla přímá odměna za práci, bylo možné je výkladově považovat za benefit — například příspěvky na sport, kulturní akce, podporu zdraví nebo životní jubilea.

Nová metodická informace je v tomto ohledu výrazně přesnější. Opírá se přímo o § 109 a následující zákoníku práce a daňové definice, a klade důraz na objektivní charakter plnění, nikoliv jen na záměr zaměstnavatele. Doplňuje také výslovné zákonné vymezení, které stanovuje, že za zaměstnanecké benefity lze považovat pouze taková nepeněžní plnění, která nejsou mzdou, platem, odměnou ani náhradou za ušlý příjem. Tím se jasně vymezuje hranice mezi odměnou za práci a benefitem a omezuje prostor pro výkladové nejasnosti.