Předsmluvní odpovědnost podle NOZ
Předsmluvní odpovědnost
Ucelenou právní úpravu předsmluvní odpovědnosti přinesl až zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Předsmluvní odpovědnost se tak stala klíčovým pojmem v občanském právu. Jejím primárním cílem je ustanovit povinnost stran jednat férově a zodpovědně při uzavírání smluv.
Předsmluvní odpovědnost podle NOZ se vztahuje také na povinnost sdělit veškeré informace, které jsou pro daný právní vztah klíčové. Zpravidla se nejedná o informace, které jsou irelevantní k dané skutečnosti a ani ty, které jsou běžně dostupné a zjistitelné nebo nad rámec. Cílem této úpravy je, aby strany uzavřely smlouvu bez zkreslených představ a tak, aby odpovídaly co nejvíce reálnému stavu.
Jestliže jedna ze stran poruší informační povinnost, bude se jednat o omyl, se kterým je spjata neplatnost právního jednání. Poškozený bude moci po druhé straně, která porušila informační povinnost, požadovat náhradu škody, která mu vznikla.
Odpovědnost za neuzavření smlouvy
Jedním z principů občanského práva je smluvní autonomie, jinými slovy záleží na každém, zda dobrovolně uzavře smlouvu s druhou stranou nebo nikoliv. Pokud však osoba jedná s nepoctivým záměrem a jedná na oko tak, že o uzavření smlouvy stojí, ale ve skutečnosti to tak není, zakládá se tak její předsmluvní odpovědnost, a to konkrétně od okamžiku, kdy strana ví, že smlouvu neuzavře, ale stále o ní jedná. Ustanovení § 1728 NOZ tak chrání dobrou víru a poctivost.
Odpovědnost za ukončení předsmluvních jednání
Ustanovení § 1729 NOZ stanovuje, že: „Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.“ Strany musí v takovém případě dospět do bodu, kdy obě souhlasí s podstatnými ustanoveními smlouvy.
Za spravedlivé důvody se v tomto kontextu považují nepředvídatelné okolnosti jako je například změna skutečností. Vždy záleží na okolnostech jednotlivých případů. K tomuto názoru se přiklonil i Nejvyšší soud.
Jedná-li se o nepoctivé jednání, pak musí strana, která se takového jednání dopustila, nahradit skutečnou škodu a ušlý zisk.
Jestliže jste se ocitli v obdobné situaci, chcete si nárokovat náhradu škody po druhé straně a nevíte, jak na to, neváhejte se na nás obrátit prostřednictvím formuláře níže, a my za vás vše rádi vyřešíme.
Jan Jakl
Související články
MÁM ZÁJEM O PRÁVNÍ PORADENSTVÍ
Vyplňte formulář a my se vám co nejdříve ozveme zpět.