Prodej společnosti: share deal, nebo asset deal?
V předchozím článku jsme se věnovali tomu, jak společnost před prodejem právně, daňově a provozně připravit tak, aby obstála v due diligence a nevstupovala do transakce z oslabené vyjednávací pozice. Jedním z prvních strategických rozhodnutí, které s touto přípravou souvisí, je volba samotné struktury transakce.
V praxi se nejčastěji rozhoduje mezi share deal, kdy dochází k převodu podílu nebo akcií ve společnosti, a asset deal, kdy je předmětem převodu obchodní závod, jeho část nebo jednotlivá aktiva tvořící podnikání společnosti.
Na první pohled může jít o technickou otázku. Ve skutečnosti ale právě volba struktury často rozhoduje o tom, jak složitá bude transakce, jaká rizika kupující převezme, jak bude probíhat due diligence a jaký bude ekonomický výsledek pro prodávajícího.
Pro prodávajícího je přitom důležité oddělit dvě roviny. První je právní: co přesně bude předmětem převodu a jaké důsledky to bude mít pro samotnou transakci. Druhou je daňová: kde vznikne výnos z transakce a jak bude zdaněn. To, co dává smysl z právního hlediska, nemusí být optimální daňově. A naopak.
Právní část: co je předmětem převodu
Share deal: převod účasti ve společnosti
Při share dealu jsou předmětem převodu podíl nebo akcie ve společnosti. Prodávající tedy nepřevádí jednotlivý majetek společnosti, její smlouvy ani zaměstnance, ale svoji účast ve společnosti. Samotná společnost zůstává nadále týmž právním subjektem. Nadále jí náleží její majetek, nadále je stranou uzavřených smluv, držitelem příslušných oprávnění a zaměstnavatelem svých zaměstnanců. Mění se pouze osoba společníka nebo akcionáře.
Právě v tom spočívá hlavní praktická výhoda share dealu. Pokud je cílem převést společnost jako fungující celek, share deal zpravidla umožňuje zachovat kontinuitu jejího provozu. Není nutné jednotlivě převádět každou smlouvu, každé aktivum nebo znovu nastavovat právní vztahy uvnitř podnikání. Z hlediska transakční logiky jde často o nejpřirozenější řešení tam, kde má kupující převzít společnost jako celek.
To však neznamená, že je share deal automaticky jednodušší ve všech ohledech. Kupující totiž nepřebírá pouze aktuální stav společnosti, ale i její minulost. S nabytím podílu nebo akcií se pojí riziko, že ve společnosti zůstaly skryté závazky, nevhodně nastavené smluvní vztahy, nevyřešené pracovněprávní otázky, regulatorní nedostatky nebo daňová rizika z minulých období. Z tohoto důvodu bývá u share dealu výrazně větší důraz na due diligence a na smluvní ochranu kupujícího, zejména v podobě prohlášení a záruk, limitů odpovědnosti, odškodňovacích mechanismů nebo retenčních či escrow ujednání.
Pro prodávajícího tak share deal často představuje právně čistší cestu převodu společnosti, současně ale vyžaduje kvalitní předtransakční přípravu. Čím lépe je společnost právně uspořádaná ještě před zahájením transakce, tím menší prostor vzniká pro snižování kupní ceny nebo pro nepřiměřené požadavky kupujícího na rozsah záruk.
Asset deal: převod obchodního závodu, jeho části nebo vybraných aktiv
Při asset dealu není předmětem převodu podíl nebo akcie ve společnosti, ale samotné podnikání nebo jeho část. Typicky může jít o převod obchodního závodu, samostatné části závodu nebo konkrétně vymezených aktiv a souvisejících práv. Kupující tak nenabývá společnost jako právnickou osobu, ale pouze to, co je v transakční dokumentaci výslovně zahrnuto.
Z pohledu prodávajícího je asset deal zpravidla právně náročnější. Nestačí pouze uzavřít jednu smlouvu o převodu účasti ve společnosti. Je třeba přesně určit, co je a co není předmětem převodu. To se může týkat movitých věcí, nemovitostí, zásob, pohledávek, práv duševního vlastnictví, softwaru, ochranných známek, databází, smluv se zákazníky a dodavateli, výrobní dokumentace, know-how nebo vybraných závazků.
Právní složitost asset dealu přitom často nespočívá jen v samotné smluvní dokumentaci, ale hlavně v návazných krocích. U řady smluv je pro převod nutný souhlas druhé či třetí smluvní strany. Totéž může platit u bankovního financování, nájemních vztahů, leasingových smluv, distribučních vztahů nebo některých licencí. Ne každé veřejnoprávní oprávnění je převoditelné a ne každé povolení lze jednoduše převést na kupujícího. V některých případech tak může být asset deal provozně i právně podstatně složitější než share deal.
Samostatnou otázkou jsou zaměstnanci. Pokud dochází k převodu obchodního závodu nebo jeho části, mohou pracovněprávní vztahy přecházet za podmínek stanovených právními předpisy. Ani zde ale nelze vycházet ze zjednodušených závěrů. Vždy je potřeba posoudit, co je skutečně převáděno a jaká pravidla se na danou transakční strukturu použijí.
Pro prodávajícího může být asset deal vhodný zejména tehdy, pokud nechce převádět celou společnost, ale pouze určitou část jejího podnikání, konkrétní provoz, produktovou linii nebo jednotlivá aktiva. Současně je ale nutné počítat s tím, že po transakci může ve společnosti zůstat část majetku, historické závazky, sporné pohledávky nebo samotná společnost bez hlavní provozní činnosti. I to je třeba řešit už při přípravě transakce.
Která varianta bývá právně vhodnější
Pokud je cílem prodat společnost jako fungující celek a zachovat kontinuitu jejího provozu, bývá z právního hlediska přirozenějším řešením share deal. Pokud má být naopak převedena pouze určitá část podnikání společnosti nebo pokud kupující nechce převzít společnost s její právní historií, může být vhodnější asset deal.
Nelze ale říci, že jedna z variant je obecně lepší. Správná volba vždy závisí na tom, co má být ekonomicky i právně převedeno, v jakém stavu se společnost nachází a jaká rizika jsou s ní spojena.
Daňová část: kde vzniká výnos z transakce
Vedle právní struktury je pro prodávajícího zásadní i daňové nastavení transakce. Právě zde bývá rozdíl mezi share deal a asset deal z ekonomického hlediska nejvýraznější.
Při share dealu prodává podíl nebo akcie jejich vlastník. Kupní cena tak zpravidla plyne přímo prodávajícímu, nikoli do prodávané společnosti. Daňové posouzení se proto odehrává především na úrovni vlastníka a v praxi záleží zejména na tom, kdo je prodávajícím, jak dlouho účast ve společnosti drží a zda jsou splněny podmínky pro případné osvobození příjmu.
Při asset dealu je naopak prodávajícím zpravidla sama společnost. Kupní cena tedy nejprve vstupuje do společnosti, nikoli přímo k jejímu vlastníkovi. Výnos z transakce tak zpravidla vzniká nejprve na úrovni společnosti a teprve následně se řeší jeho distribuce směrem k vlastníkovi. Právě v tom bývá z pohledu prodávajícího jeden z nejdůležitějších praktických rozdílů.
Daňové nastavení transakce přitom nelze posuzovat izolovaně. Záleží na tom, kdo je prodávajícím, co přesně je předmětem převodu, jaká je struktura vlastnictví a jak je nastavena celá transakce. To, co je právně vhodné, nemusí být automaticky nejvýhodnější daňově.
Co z toho plyne pro prodávajícího
Z pohledu vlastníka společnosti je vhodné položit si už na začátku několik základních otázek. Má být předmětem prodeje celá společnost, nebo jen část jejího podnikání? Je cílem převést společnost i s její historií, nebo naopak určitou činnost oddělit? Je důležitější právní kontinuita a jednodušší převod, nebo možnost přesně určit, co má být převedeno? A především: kde má ekonomicky vzniknout výnos z transakce — přímo na úrovni vlastníka, nebo nejprve na úrovni společnosti?
Volba mezi share deal a asset deal není formalita. Rozhoduje o tom, co bude kupující skutečně nabývat, jaká rizika převezme, jak náročná bude realizace transakce a jaké budou daňové dopady pro prodávajícího. To vše má přímý vliv nejen na průběh vyjednávání, ale i na konečný čistý výnos z transakce.
Pokud uvažujete o prodeji společnosti, dává smysl začít tuto otázku řešit dříve, než oslovíte investory nebo vstoupíte do due diligence. Právě v této fázi je možné nastavit transakci tak, aby odpovídala vašim cílům a současně obstála po právní i daňové stránce.
Připravujete prodej společnosti? Pomůžeme vám vyhodnotit, zda je ve vaší situaci vhodnější share deal nebo asset deal, připravit společnost na transakci a nastavit celý proces tak, aby byl právně bezpečný, daňově promyšlený a obchodně efektivní.
Jan Jakl
Jan je řídícím partnerem advokátní kanceláře GRANTEX legal s.r.o. a advokátem s více než desetiletou praxí. Předtím působil na řídících pozicích v několika renomovaných mezinárodních advokátních kancelářích, kde se zabýval především právem obchodních společností a právem nemovitostí. Dále se zaměřuje také na oblast dotačního a transakčního poradenství a pracovního práva.
Kromě studia na Právnické fakultě v Praze absolvoval také stáž na Manchester Metropolitan Univerzity a v současnosti je ve studijním programu pro získání titulu LLM (Master of Laws).
Související články
MÁM ZÁJEM O DOTACE
Vyplňte formulář a my se vám co nejdříve ozveme zpět.