Změna pravidel DPH u elektronického obchodování – I. díl
S účinností od 1. července 2021 dochází k dlouho očekávaným změnám v uplatňování pravidel DPH u elektronického obchodování (tzv. e-commerce). Jedná se o zákon, jehož cílem je překonat překážky přeshraničního prodeje. Nová pravidla pro přeshraniční operace budou účinná na úrovni celé Evropské unie. I přestože nebyl v České republice prozatím dokončen legislativní proces, očekáváme, že bude dokončen do 1. července 2021. V následujícím článku vás postupně seznámíme s očekávanými změnami.
Domnělý dodavatel
Nově by měl zákon o DPH upravovat pojem tzv. domnělého dodavatele, kterým je osoba povinná k dani (tedy podnikatelský subjekt), o níž se má za to, že obdržela zboží od původního dodavatele a dodává zboží konečnému spotřebiteli prostřednictvím elektronického rozhraní (tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek).
- Domnělým dodavatelem se stane osoba povinná k dani, která usnadňuje dodání prostřednictvím elektronického rozhraní. Při dodání zboží v zásilkách nepřesahuje hodnotu 150 EUR dodávaných příjemci v EU a dovezených do EU.
- V praxi se může jednat o různá elektronická rozhraní (např. Aliexpress), která zprostředkovávají prodej zboží od původních dodavatelů, jejichž zboží je do EU dováženo. U takových dodávek zboží, jejichž hodnota nepřesahuje hodnotu 150 EUR, se stane elektronické rozhraní tzv. domnělým dodavatelem.
- Dále se bude jednat o osobu povinnou k dani, která usnadňuje dodání u zboží, které bylo již propuštěno do volného oběhu v EU či které se nachází na území EU, dodávané příjemcům v EU, a to bez hodnoty zboží, pokud původní dodavatel není usazen v EU.
Nové ustanovení o domnělém dodavateli v podstatě stanoví, že osoba, která usnadňuje dodání, sama zboží přijala a dodala. To znamená, že dodání od původního dodavatele prodávajícího přes elektronické rozhraní se dělí do dvou dodání, která jsou následující:
- Dodání od původního dodavatele elektronickému rozhraní se považuje za dodání bez přepravy (B2B);
- Dodání od elektronického rozhraní konečnému spotřebiteli je považováno za dodání zboží, kterému se doprava přiřazuje (B2C).
A kdy je vůbec elektronické rozhraní domnělým dodavatelem? Evropská komise vydala k novým pravidlům v oblasti elektronického rozhraní vysvětlivky, ve kterých uvádí, kdy lze považovat elektronické rozhraní za domnělého dodavatele. V těchto vysvětlivkách jsou například uvedeny situace, kdy osoba povinná k dani usnadňuje dodání. Jedná se například o situaci, kdy elektronické rozhraní stanoví přímo či nepřímo některou z podmínek, za nichž se dodání zboží uskutečňuje nebo uskutečňovat bude, případně elektronické rozhraní sděluje příjemci informace o platbě (např. částku, další poplatky, platební lhůty či způsob platby). Dále se může jednat o situaci, kdy se podílí na objednání či doručení zboží např. organizace doručení zboží nebo předání potvrzení a podrobnosti objednávky příjemci a původnímu dodavateli.
Důležité je zmínit, že elektronické rozhraní může být považováno za domnělého dodavatele, ale zároveň může být zapojeno do jiných dodání, u nichž není domnělým dodavatelem.
Vysvětlivky k pravidlům uvádí také pravidla při zapojení několika elektronických rozhraní.
Příklad č. 1
Zákazník objednává zboží na elektronickém rozhraní č. 1, nicméně při přistoupení k objednávce je přesměrován na jiné elektronické rozhraní č. 2, které nabízí zboží k prodeji od původního dodavatele. Prodej je nakonec uzavřen prostřednictvím elektronického rozhraní č. 2.
Jelikož je prodej uzavřen prostřednictvím elektronického rozhraní č. 2, pak se také elektronické rozhraní č. 2 při splnění ostatních podmínek stává domnělým dodavatelem, nikoliv elektronické rozhraní č. 1, skrze nějž byl učiněn první kontakt.
Domnělý dodavatel musí zajistit řádné zdanění u daných plnění. Aby tak mohl učinit, bude závislý na přesnosti informací, které mu musí poskytnout původní dodavatel. Je zřejmé, že domnělý dodavatel nebude mít k dispozici informace pro stanovení místa plnění, jako kde se zboží nachází v okamžiku plnění, nebo povahu dodávaného zboží. Tyto informace by mu měl sdělit původní dodavatel. Cílem nové úpravy je však také dostatečná právní jistota domnělého dodavatele, a proto stanovuje podmínky, při jejichž splnění není domnělý dodavatel odpovědný za úhrady částky daně, případné pokuty a úroky z prodlení. Jedná se hlavně o splnění podmínky, že domnělý dodavatel nevěděl ani nemohl vědět, že obdržené informace nejsou správné.
Novela zákona o DPH následně doplňuje dva stávající zvláštní režimy DPH (režim Unie a mimo Unii) o tzv. režim dovozu.
Zvláštní režimy
Nejprve bychom si měli připomenout, co je to jedno správní místo. Správní místo (tzv. MOSS – mini-one stop shop) je zjednodušeně elektronický systém, který osobám povinným k dani poskytujícím vybraná plnění umožňuje v jediném členském přiznat a zaplatit DPH, která je splatná ve všech členských státech. Jedná se o plnění poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby spotřebitelům.
Příklad č. 2
Osoba povinná k dani usazená a registrovaná pro účely DPH v České republice poskytuje telekomunikační služby zákazníkům v Německu, Rakousku a na Slovensku. Poskytnuté telekomunikační služby pro zákazníky z jiných členských států mají povinnost přiznat a odvést DPH v těchto jednotlivých členských státech.
Aby se v Německu, Rakousku a na Slovensku nemusela osoba povinná k dani registrovat, má možnost se zaregistrovat k zvláštnímu režimu jednoho správního místa v ČR, a to skrze daňový portál Finanční správy. Následně pak podává daňové přiznání, ve kterém uvádí vybraná plnění poskytnutá do členských státu, a platí daň spojenou s poskytovanými službami Finanční správě v ČR. Ta se následně stará o přeposlání daňového přiznání a daně zahraničním správcům daně.
S účinností od 1. července 2021 se systém jednoho správního místa rozšíří na všechny služby B2C uskutečněné v členských státech, kde není poskytovatel usazen, na prodej zboží na dálku uvnitř EU a na určitá domácí dodání zboží, a stane se tak jedním správním místem tzv. OSS.
Zákon o DPH bude nově rozlišovat tři zvláštní režimy, které jsou následující:
- Režim Unie;
- Režim mimo Unii; a nový
- Dovozní režim.
V dnešním článku si představíme podrobněji režim Unie a na zbývající dva se podíváme v článku příštím.
Režim Unie může využít:
I. Osoba povinná k dani usazená v EU (která není domnělým dodavatelem) k přiznání a zaplacení DPH u (i) poskytnutí služeb B2C ve členském státě, ve kterém není usazena (ii) prodeje zboží na dálku uvnitř EU
Příklad č. 3
Dodavatel usazený a registrovaný v ČR poskytuje služby osobám nepovinným k dani v Německu. Dodavatel předpokládá, že bude poskytovat své služby i dalším zákazníkům z jiných členských států, a proto se rozhodl, že se zaregistruje k režimu Unie a bude v tomto režimu přiznávat a platit daň.
Pokud by následně začal prodávat i zboží na dálku uvnitř EU, pak by byl povinen přiznávat i platit daň v režimu jednoho správního místa. Není možné např. pro poskytnuté služby využívat režim jednoho správního místa a pro prodej zboží na dálku standardní režim.
II. Osoba povinná k dani neusazená v EU k přiznání a zaplacení DPH z prodeje zboží na dálku uvnitř EU
Příklad č. 4
Dodavatel neusazený v žádném státě EU uskutečňuje prodej zboží na dálku uvnitř EU příjemcům v různých členských státech EU. Takový dodavatel se může registrovat k režimu Unie a přiznávat a platit daň v tomto režimu prostřednictvím jednoho správního místa místo registrace ve všech členských státech, ve kterých dochází k prodeji zboží na dálku.
Dodavatel si může vybrat stát, ve kterém se k režimu Unie zaregistruje
III. Elektronické rozhraní (usazené v EU nebo mimo EU) usnadňující dodání (tzv. domnělý dodavatel) při (i) prodeji zboží na dálku uvnitř EU nebo (ii) určitých domácí dodání zboží.
V rámci využití režimu unie je důležité si uvědomit, jak je definován prodej zboží na dálku. Stručně řečeno se jedná o dodání zboží osobou povinnou k dani, která dopravu uskutečňuje nebo na jejíž účet je odeslání uskutečněno, z jiného členského státu, než je stát ukončení odeslání nebo přepravy, a to například příjemcům, pro něž není dodání zboží v jiném členském státě ukončení odeslání nebo přepravy předmětem daně (např. osoby nepovinné k dani, tedy nepodnikatelé).
Aby se každá osoba povinná k dani, která uskutečňuje prodej zboží na dálku či poskytuje vybrané služby (telekomunikační, rozhlasové či elektronicky poskytované), nemusela registrovat do režimu jednoho správního místa či v každém státě, kde jsou služby poskytovány či zboží dodáno, byla stanovena roční prahová hranice obratu ve výši 10 000 EUR.
V takovém případě budou přeshraniční poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání či elektronicky poskytovaných služeb a prodej zboží na dálku podléhat DPH v členském státě, kde je usazen dodavatel/poskytovatel, a to za předpokladu, že hodnota těchto plnění nepřesáhne v běžném a předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 EUR (bez DPH). Jednoduše řečeno, uvedená plnění budou podléhat stejnému režimu DPH jako domácí poskytnutí/dodání. Nutné upozornit, že tato prahová hranice se nevztahuje na poskytnutí jiných druhů služeb pro příjemce v EU, kromě výše uvedených služeb.
Potřebujete pomoci s daněmi? Obraťte se na nás, rádi vám pomůžeme.
Veronika Divinová
Související články
MÁM ZÁJEM O DAŇOVÉ PORADENSTVÍ
Vyplňte formulář a my se vám co nejdříve ozveme zpět.