Základy regulace finančních trhů
Kromě vnitrostátní úpravy má samozřejmě i v tomto sektoru významnou roli právní úprava a regulace na úrovni Evropské unie (dále jako „EU“), tj. rámcové přepisy jako jsou směrnice a nařízení, dále prováděcí přepisy, obecné pokyny (guidelines), výkladová stanoviska a metodické pokyny a benchmarky. Na úrovni české úpravy jsou to potom zákony, nařízení vlády, vyhlášky, stanoviska, benchmarky a stanoviska ke kvalifikovaným dotazům (zodpovídání odborných dotazů profesionálních účastníků finančního trhu ze strany ČNB).
Níže se věnujeme zběžnému představení jednotlivých oblastí a jejich právní úpravy.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ
Pod pojmem kolektivního investování si čtenář může představit shromažďování peněžních prostředků prostřednictvím upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu. Cílem je uchování hodnoty takto shromážděného kapitálu nebo jeho dalšího zhodnocení.
Výhodou tohoto modelu investování je, že náklady na provedení investice a rozložení rizika jsou obvykle menší než v případě, kdy by investor prostředky takto investoval samostatně.
Obhospodařování majetku zajišťuje buď investiční fond nebo investiční společnost, a to podle pravidel upravených na úrovní EU, zejména směrnicí o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (UCITS) a směrnicí o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD) a nařízením AIFMR. Výkladová stanoviska a metodické pokyny poskytuje v této oblasti Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a lze tedy doporučit sledovat její činnost. To samozřejmě platí i pro dále uvedenou oblast podnikání na kapitálovém trhu.
Česká první úprava je obsažena v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech a dále je možné se řídit sděleními klíčových informací (KID) podle nařízení PRIIPs (nařízení o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou).
PODNIKÁNÍ NA KAPITÁLOVÉM TRHU
Kapitálovým trhem se rozumí provázaný systémem vztahů, nástrojů a institucí umožňujících soustřeďování a přerozdělování finančních aktiv (peněžních prostředků). Předmětem obchodování na kapitálovém trhu jsou zejména cenné papíry a další investiční instrumenty.
V rámci tohoto trhu jsou poskytovány investiční služby, které rozdělujeme na hlavní investiční služby a doplňkové investiční služby. Významným znakem hlavních investičních služeb je skutečnost, že k jejich poskytování je zásadně nutné povolení České národní banky. Typickými držiteli takového povolení jsou obchodníci s cennými papíry.
Opět základy právní úpravy této oblasti je třeba hledat na úrovni EU. Jde např. o směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID II) a nařízení o trzích finančních nástrojů (MiFIR)a dále o nařízení o prospektu.
Na vnitrostátní úrovni jsou to potom zákon o podnikáni na kapitálovém trhu, nařízení vlády, vyhlášky (zejm. č. 308/2017 Sb.), benchmarky a stanoviska ke kvalifikovaným dotazům.
Další relevantní předpisy jsou např. zákon o dluhopisech, zákon směnečný a šekový a zákon o České národní bance.
PLATEBNÍ SLUŽBY
Oblast poskytování platebních služeb a vydávání elektronických peněz je rovněž samostatně regulována zvláštními předpisy. Platební službou je služba umožňující vložení hotovosti na platební účet, výběr hotovosti z platebního účtu, provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, vydávání a správa platebních prostředků a zařízení k přijímání platebních prostředků, poukazování peněz, nebo platební transakce prováděné prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Na internetových stránkách České národní banky potom naleznete seznam osob s oprávněním poskytovat na území České republiky platební služby.
Na úrovni EU je tato oblast řešena zejména ve o směrnici o platebních službách (PSD 2). Na české úrovni je to zákon o platebním styku.
SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY
Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Do poměrně nedávné doby nebyly spotřebitelské úvěry žádným zásadním způsobem regulovány. Pro podnikání v oblasti spotřebitelských úvěrů dle dříve stačilo pouze příslušné živnostenské oprávnění. Od 1. prosince 2016 je k poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zapotřebí oprávnění udělované Českou národní bankou.
I v této oblasti existují aplikovatelné rámcové přepisy EU jako jsou směrnice a nařízení. V ČR je to potom zákon o spotřebitelském úvěru, občanský zákoník, zákon o ochraně spotřebitele a prováděcí vyhlášky.
BANKY A DRUŽSTVA
Činnost bank je upravena v rámci EU konkrétně v nařízení o obezřetnostních požadavcích (CRR) a směrnice o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (CRD IV).
Hlavním zákonem pro oblast bankovnictví je zákon o bankách, který upravuje jak podmínky bankovní licence, tak naprostou většinu otázek souvisejících s fungováním bank, např. bankovní tajemství i pojištění vkladů.
Jako banka mohou v České republice působit pouze akciové společnosti, které k této činnosti získaly licenci, kterou vydává Česká národní banka. Minimální výše základního kapitálu pro založení banky je 500 mil. Kč. Vydaná licence obsahuje výčet činností, které je banka oprávněna provozovat. Uvedení některých činností v licenci může být vázáno na udělení zvláštního povolení (např. poskytování investičních služeb).
Činnost družstevních záložen (tzv. kampeliček), které bankami nejsou, ale poskytují svým členům podobné služby jako banky, je upravena zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech.
POJIŠŤOVNY
Pojišťovací činností se rozumí přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv a plnění z nich, přičemž součástí pojišťovací činnosti jsou zejména činnosti související se vznikem pojištění a jeho správou, likvidace pojistných událostí, poskytování asistenčních služeb, investování, uzavírání smluv pojišťovnou se zajišťovnami o zajištění závazků pojišťovny vyplývajících z jí uzavřených pojistných smluv a činnost směřující k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků.
Tuzemskou pojišťovnou je právnická osoba se sídlem na území České republiky, které bylo Českou národní bankou uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti.
Relevantními přepisy v rámci EU pro tuto oblast jsou směrnice Solventnost II (Solvency II) a směrnice o distribuci pojištění (IDD).V českém prostředí se jedná o zákon o pojišťovnictví, občanský zákoník, zákon o distribuci pojištění a zajištění.
Doufáme, že vám tento článek poskytl alespoň základní vhled do toho komplikovaného světa. Rádi vám případně poskytneme podrobnější informace pro jednotlivé oblasti.
Petra Pavlištová
Související články
MÁM ZÁJEM O Právní poradenství
Vyplňte formulář a my se vám ozveme zpět co nejdříve.